Dojemná zpráva od čtenáře
Vážený pane Šubo,
již
delší dobu sleduji Vaše stránky. Morgenland znám dlouho. Jezdím tudy v
létě na kole, v zimě na běžkách a atmosféru Morgenlandu se snažím
poslední dobou přiblížit i mé ženě a dětem. Díky Vám jsem dostal možnost
poznat to místo ještě více a jsem Vám za to vděčný.
Těšil jsem se na
vydání knihy. Zpočátku mě zaskočilo zjištění, se má jednat o beletrii.
Cítil jsem lehké zklamání z toho, že nebude následovat další porce
informací o Morgenlandu. Dnes po přečtení knihy musím přiznat jak
hluboce jsem se mýlil. Ta kniha patří nejen po literární stránce k tomu
nejlepšímu co jsem za poslední dobu četl.
Narodil jsem se a žiji v
Bruntále. Jeseníky miluji. Jsou chladné, drsné a podivně tiché hlavně v
zimě, kdy člověka o samotě přepadá úzkost, a kouzelné ve zbytku roku,
kdy si přesto nezapomenou zachovat jistou majestátnost a tajemno. Vždy
jsem měl slabost pro Karla Ptáčníka a jeho Město na hranici. Bavilo mě
srovnávat fakta s fikcí i konfrontovat pohled dosídlence s pohledem
odsunutého v jiné knize. Kurta Langera ve Dnech strachu. Vaše kniha
oběma zdatně konkuruje, přestože nejste a nemůžete být pamětník jako
oni. Dokázal jste vytěžit maximum z toho co jste se dozvěděl a přidat
kus sebe.
Kniha mi dala oživit vzpomínky na cesty vlakem v dětství za
babičkou a dědečkem do Malé Morávky, i vzpomínky na druhou babičku,
která naopak po válce opustila rodné, válkou zpustošené Německo a s
českým manželem se vydala osídlovat Sudety. Ani ona nikdy nezapomněla na
svou rodnou zemi.
Čtení Vaší knihy bylo jako sledovat obživlé obrazy a já hned pomyslel na to, jaké by to bylo, kdyby se někdy dočkala i filmového zpracování. Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaši práci i osobním životě.
S úctou
Michal Kafura