Jasan z Morgenlandu

Češi mu začali říkat vznostně "Vévoda z Morgenlandu". Ale mnohem dřív se jmenoval "Barbara". Majestátný, přes dvě stě let starý jasan. Stojí uprostřed louky jako rozcestník mezi Malou Morávkou, Karlovou Studánkou a Podlesím.  Nutí každého poutníka se na chvíli zastavit, pokochat se, spočnout ve stínu...

 Traduje se, že strom vysadila paní Gabriela Schindlerová na jaře 1809. Dosahuje výšky 20 metrů a průměr kmene je až 3 metry. Tak to aspoň odhaduje Jitka Široká, která o jasanu píše v Moráveckém zpravodaji. V roce 2009 ho místní chataři přihlásili  do ankety Strom roku, umístil se tehdy na čtvrtém místě.

Takto romanticky se o něm v přihlášce do ankety píše: "Co já musel vyslechnout příběhů. Kolika lopotícím lidem, kteří přiváželi dřevo a kámen na stavbu svých domů, jsem poskytl místo k oddechu i nádech zpovědnice, když svědkem jejich vzdechů byli jen oni, já a podivně znějící vítr této nádherné krajiny, osvětlené od rána do večera sluncem, nikoli náhodně nazvané Jitřní zemí. Mládí a dospívání jsem tedy měl také těžké. Byl jsem snadnou kořistí blesků. V mém kmeni jsou dvě dutiny, které vznikly, když mi blesk doslova odpáral dvě silné větve"

Dřív tento strom sloužil jako mezník označující hranice pozemků. V okolí osady byla totiž zemědělská pole. Na jasan vzpomíná i poslední žijící rodák z Morgenlandu Adolf Haubelt, se kterým jsem na podzim roku 2019 natočil v Ingolstadtu rozhovor: "Strom se jmenoval Barbara. Byl na něm plechový obraz sv. Barbory - patronky horníků. Strom byl asi 400 metrů od domu mých rodičů. Stál na cestě do Karlovy Studánky. Tak jsem často procházel kolem."