Na samotě u lesa

Chybělo málo a Morgenland zmizel úplně beze stopy. Po odsunu původních majitelů domy chátraly. Češi, kteří přicházeli osídlovat pohraničí, neměli o život v osadě bez elektřiny a dalších vymožeností zájem. A tak Morgenland sloužil v prvních letech po válce už jen jako zdroj stavebního materiálu. Budovy chátraly, až je v padesátých letech nechali raději zbourat. Dnes je už jen při bedlivém hledání možno najít základy několika domů zarostlé ve vysokém, místy neprostupném šáší.

Jeden dům ale nakonec přece jen zůstal stát. Původně patřil pomocnému dělníkovi Oskaru Köhlerovi, který padl v roce 1945. Jako víkendovou chalupu jej  koupil strýc Heleny Pavlíkové z Brna. Říkali mu poeticky "pán z Morgenlandu." Od něj pak chalupu v osmdesátých letech koupila Kateřina Laskafeldová se svým bratrem.

Rozhovor s majitelkou poslední chalupy si poslechněte zde:

Jaké to je chalupařit na samotě u lesa? Co je člověku odměnou za to, že se trmácí v závějích sněhu do prudkého kopce někam, kam se v zimě nejde dostat autem? Jakou má poetiku číst si v noci knížku s čelovkou na hlavě?  Kdo pravidelně zapaluje svíčku pod křížkem na lípě u chalupy? Rozhovor s paní Laskafeldovou a její kamarádkou paní Pavlíkovou jsem natočil v červenci 2019.