Vzpomínky na Morgenland

z dopisu Martina Hýbnera

Dobrý den, pane Šubo,

chci Vám poděkovat za reportáž z Morgenlandu, kterou jsem dnes vyslechl a článek k ní přečetl na webu Českého rozhlasu.

K Morgenlandu mám silný osobní vztah. Pocházím z Malé Morávky, kde jsem se před čtyřiceti roky narodil. Mí rodičové přišli do Morávky v sedmdesátých letech po škole za prací a ačkoli oba pocházejí z nedalekých obcí, rodově jsme v okrese Bruntál až od padesátých let. Prarodiče byli ze Slovenska, Maďarska a jižní Moravy. Ale zpět k Morgenlandu. Pro mnoho obyvatel Malé Morávky (Klein-Mohrau) a okolí je to mystické místo s výjimečnou energií.

Navzdory osudu, kterým toto místo prošlo a který mě stále dojímá - občas mám pocit, že jsem tam žil v některém z minulých životů - je to kus země plný pozitivních vibrací. Vy sám víte, proč se tam tak rád vracíte. Osobně jsem tam strávil během posledních čtyřiceti let mnoho času. Když jsme bydleli nahoře v Karlově pod Pradědem a bylo nám někomu v rodině smutno, rodiče nastartovali auto a jeli jsme se "nabít" na Morgenland. I když to bylo kousek a v podstatě do nepříliš odlišného místa, míval jsem pocit, že jedeme na výlet někam do kouzelné říše. Tehdy jako dítě jsem to vnímal spíš krásný a magický kus přírody.

V devadesátých letech jsme se přestěhovali pod kostel do Morávky a na Morgenlandu jsem mohl být - starými německými cestami, kudy chodili Morgenlandští na mše a vozili zemědělské produkty do centra obce - za patnáct minut. A velmi často tam chodím, když jsem u rodičů, dodnes. Posledních dvacet let se také mnohem více zajímám o lidské osudy spjaté s tímto místem a vnímám Morgenland nejen z přírodního hlediska.

Děkuju Vám za prostředkování nepřímého setkání s panem Adolfem Haubeltem. Slyšet jeho hlas a číst jeho povídání bylo dojemné, ale doslova mě z toho mrazilo. Pro mě jsou totiž lidé z Morgenlandu něco jako tajemní duchové. Ačkoli se osobně znám s rodinou Glatterových - staří manželé Glatterovi, rodiče mého kamaráda Williho Glattera ve Vaší reportáži promlouvají. Paní Glatterová často vzpomínala, jak na Morgenland chodili na cukrovku jako děti kvůli mlsání. V tom byl Morgenland také výjimečný. V dané nadmořské výšce a klimatických podmínkách totiž široko daleko nikdo cukrovou řepu pěstovat nemohl, urodila se jen na Morgenlandu s teplým mikroklimatem.

Na místě, kde stával zájezdní hostinec, je ještě stále patrné zdivo po domě i hospodářských budovách. Jen v posledních letech tam má pan Kolomý včelstva, tak se tam od jara do podzimu nelze procházet. Ale stále tam roste a kvete vykotlaná prastará hrušeň a švestka. Před lety tam byly zbytky prastaré jabloně, ale ta už zašla. Jsou to také poslední přeživší z Morgenlandu. U základů, které jste našel při tvorbě reportáže, v létě kvetou stovky lilií zlatohlavých. Po obyvatelích a jedné usedlosti také zůstaly dva jírovce (kaštany) a pod nimi trsy čechřice vonné, která není v oblasti původní, sudetoněmečtí obyvatelé ji používali k ochucování dezertů, protože má chuť lékořice. Ještě před pětadvaceti roky nebyl Morgenland tak zarostlý.

Já osobně jsem na střední škole měl letní brigádu (můj otec je lesník), kdy jsem na bývalých zahradách ošlapával vysázené javory a jasany. Dnes jsou to obrovské stromy. LČR zelesnilo část záhumenků a rumišť také smrkem. Bývalé polnosti se udržují jako louky, chodím tam v létě sbírat léčivé byliny.

Letos v červenci jsem šel od moráveckého kostela na Morgenland a na plácku pod bývalou "domnělou" morgenlandskou tvrzí (asi jste o ní slyšel nebo četl na informačních tabulích) - tento plácek vyasfaltovali socialističtí zemědělci pro napajedlo pro krávy, které tam pásli - stál karavan s bavorskou poznávací značkou. Ale jeho majitelé zrovna přítomni nebyli, zřejmě byli na výšlapu, tak jsem s nimi nemohl promluvit. Chtěl jsem se zeptat, jestli jsou potomky rodáků. Dlouho mě z toho mrazilo. Vlastně mě mrazí celý život, kdykoli tam jsem (velmi příjemně) nebo se mluví o tomto místě či přímo jeho obyvatelích (to bývá někdy mrazení už méně příjemné).

Končím s emočními výlevy v textu. A ještě jednou Vám moc děkuju za poněkud jiný pohled na místo, které je nedílnou součástí mých osobních kořenů a života.

S pozdravem a přáním všeho dobrého do nového roku,

Martin Hýbner