Historie osady

Mnohokrát jsem si představoval, jak lokátor prochází krajem, v té době ještě tajuplnou divočinou, prodírá se houštinami, neznámou krajinou nikoho. Jak poprvé vchází do Jitřní země. Zkoumá podloží, skály, prameny, možnost vybudování přístupové cesty, hledá ideální místo... Lokátor byl ve středověku něco jako developer, člověk, který pro majitele půdy hledal místo, kde by se dala založit nová osada či město, sehnal osadníky, zařídil vyklučení lesa, vyměření nových polí...

Někdo takový procházel ve směru od Freudenthalu, čili Bruntálu začátkem třináctého století, protože osídlování krajiny směrem do hor mohlo začít až po založení tohoto města. A s ním přišli na Jesenicko "naši" Němci. Bylo to za vlády Přemysla Otakara I., kdy dostali pozvání, aby osídlili pohraničí. V oblasti Slaného a Žárového a Železného vrchu objevili  jako bonus nerostné bohatství - zlato a železnou rudu, a tak tu začala kolem roku 1250 primitivní těžba.

Právě hornická činnost stála za vznikem osady Morgenland. Doly byly všude kolem a horníci se tu usídlili. První písemná zmínka o této osadě je z roku 1662 a tehdy už tam stálo dvanáct domů. Urbář bruntálského panství oznamuje, že jeden z obyvatel - Georg Ascher - je povinen každoročně, vždy na svatého Jiří platit třicet grošů.

Osada ale určitě vznikla o něco dřív a tak mohli její obyvatelé v listopadu 1647, tedy na konci třicetileté války sledovat, jak švédská posádka hradu Rabštejna ničí těžební zařízení v oblasti Železného vrchu. Tahle událost také patrně stojí za pověstí o Barbaře. Jestli se drancování a morovým ranám té doby vyhnula samotná osada, není známo, každopádně tehdy Morgenland přežil a jeho obyvatelé mohli dál kutat v podzemí a zásobovat surovinou hamry v Malé Morávce.

Tolik opěvovaný jasan, solitér krajiny a jak s oblibou říkám "středobod toho všeho" přezdívaný Němci Barbara a později Čechy Vévoda z Morgelnadu, zapustil kořeny patrně roku 1809 a zasadila ho údajně Gabriela Schindlerová. Jestli je to pravda, nebo ne, už se nikdy nedozvíme a tedy ani to, co ji vedlo k tomu strom na křižovatce cest, tehdy v polích zasadit. Každopádně se postarala genia loci tohoto místa.

V roce 1852 těžba v okolí končí a Morgenlandští se musejí definitivně přeorientovat na jiné druhy obživy. Jsou to většinou zemědělství a lesnictví, ostatní museli hledat práci dole v Morávce.

Na začátku dvacátého století je Morgenland známým výletním místem, jak pro nedělní špacíry lidí z Malé Morávky, tak i pro lázeňské hosty z Kalovy Studánky. Značený v mapách, popisovaný jako dobré místo pro spočinutí. Největším lákadlem byl výletní hostinec. Ten je poprvé v kronikách zmiňován v roce 1788, kdy ho vlastnil Josef Rother. Legendárním se ale stal až v předválečném období za vlastnictví Josefa Fritsche. Konávaly se tam taneční zábavy, na kterých hrávala Schoberova kapela a taky kapela Augusta Fitze z Malé Morávky. Vyprávěli mi o nich třeba manželé Glatterovi.

Přišel rok 1938, Mnichovská dohoda, možná krátká chvíle euforie, pak ale první odchody na frontu, zprávy o zraněných, zmizelých a mrtvých,... Rok 1945 a osvobození Československa, které ovšem v Sudetech znamenalo pro civilisty rabování, znásilňování, vyhánění, vraždění. A ač byl Morgenland vždy odstrčený, bokem od hlavního toku dějin, tentokrát ho silný proud strhnul s sebou. Ruská armáda i rudé gardy se prohnaly i touhle osadou.

Domy na Morgenlandu a jejich poslední obyvatelé: 134 Franz Riedel, dělník; 135 Anna Tieblerová, rolnice; 136 Marie Schilderová, žena v domácnosti; 137 Franz Schmidt, dělník; 140 Josef Fritsch, hostinský - výletní hostinec; 141 Adolf Haubelt, krejčí; 142 Oskar Köhler, pomocný dělník; 143 Alois Wiesner, dřevorubec; 144 Heinrich Partsch, lesní dělník; 146 Heinrich Springer, mlynář, 204 Berta Berger, dělnice.

Morgenland zanikl s odsunem jeho původních obyvatel  6. září 1946 v 7 hodin ráno. Detailně mi o něm vyprávěl Adolf Haubelt, poslední Morgenlanďan. Osadu Češi znovu nedosídlili - chyběla tu základní infrastruktura včetně elektřiny. Chalupy postupně chátraly, trpěly rabováním, ale i tvrdostí jesenické přírody, až do nařizené likvidace. Jediný zůstal stát dům Oskara Kohlera, a to jen díky tomu, že si ho vybral vášnivý milovník Jeseníků a samoty jako víkendovou chalupu.

Původní osada zmizela, dnes můžete najít už jen kopřivami zarostlé základové zdi a zbytky studní uprostřed lesa. A tam, kde dřív byla pole a později pastviny, na křižovatce cest, tam  zůstal už jen jediný pamětník - více než dvousetletý jasan.

Tohle všechno teď můžete prožít barvitě. O posledním století osady, o lásce, válce, o železnici, ale hlavně o návratu ke kořenům vypráví kniha Klíč k Morgenlandu.

(V článku jsou informace s archivů, kronik a vyprávění pamětníků, nejčastějšími zdroji jsou Morávecký zpravodaj - jmenovitě Igor Hornišer a Jitka Široká, foto archiv Adolfa Haubelta, autor a Nezňa)