Další výzva akceptována a realizována. Tentokrát beseda o Morgenlandu v Karlově Studánce, konkrétně ve velké jídelně Lázeňského domu Libuše. Tím pádem převážně pro lázeňské hosty z celé republiky včetně nečekaných setkání: dorazil i kolega z práce a paní kuchařka z Kladna. Ale přišli i místní. Přes 60 prodaných vstupenek!
Jako? Odhadem 100 lidí?! Plná půda Schindlerovy stodoly! Děkuju chatařům, chalupářům a obci za pozvání. Beseda s historikem Igorem Hornišerem v Malé Morávce o zaniklé osadě Morgenland. A jak jsem byl upozorněn, zrovna dnes, v den kdy se před 102 lety narodila románová Anni Tieblerová z Klíče k Morgenlandu! Uff!
Začátkem dubna jsem přijal pozvání na dvě besedy se čtenáři knihoven ve Vrbně pod Pradědem a ve Velkých Losinách. A užil jsem si to, doufám že stejně, jako návštěvníci. Vyprávění o zaniklé osadě Morgenland, a také o hladovém pochodu z Krnova do Králík. Děkuji z spoustu milých slov, zajímavých podnětů a mizejících příběhů!
Poslední březnový týden byl ve znamení autorského čtení knihy Klíč k Morgenlandu. Čekala mě Vědecká knihovna v Olomouci, Městská knihovna v Rýmařově a VÍCE Ve mlýně Karlovice. Pokaždé to bylo trochu jiné, jinak zajímavé, ale všude jsem byl mile překvapen, kolik lidí přišlo - vždy bylo plno. Zážitky? Všude něco. Hlavně bylo super vidět na vlastní...
Záznam pořadu Hovory na Českém rozhlasu Plus, 23. 1. 2023. O Morgenlandu, ale také o práci na nové knížce z Jesenicka.
Mnohokrát jsem si představoval, jak lokátor prochází krajem, v té době ještě tajuplnou divočinou, prodírá se houštinami, neznámou krajinou nikoho. Jak poprvé vchází do Jitřní země. Zkoumá podloží, skály, prameny, možnost vybudování přístupové cesty, hledá ideální místo... Lokátor byl ve středověku něco jako developer, člověk, který pro majitele...
Další kraťoučký článek o tom, jak se změnila jesenická krajina konkrétně v Morgenlandu za jediné století. Z polí pastviny, z pastvin louky. Ze sadů a zahrad lesy. Zkrácený text od Adolfa Haubelta - posledního Morgenlanďana:
Nejsilnější okamžiky při práci na knize knihy jsou ty, které předcházejí samotnému psaní. To když pátráte, sníte, studujete, představujte si, hledáte, zkoumáte... Ale úplně nejvíc jsou ty chvíle, kdy vás někdo nechá vejít k sobě domů. Po nějaké době, když jste dostatečně empatičtí, trpěliví (a trochu neodbytní:) nahlédnete na okamžik i těch do...
Chtěl jsem to udělat co nejpoctivěji. A tak, než jsem začal Klíč k Morgenlandu psát, trávil jsem stovky hodin pátráním, chozením, studováním, rozhovory s historiky, s pamětníky , a taky s odborníky nejrůznějších oborů. Tak třeba taková blůstka z železnice: Jezdil topič v parní lokomotivě vlevo, nebo vpravo ve směru jízdy? Ha?
Tak jsem dopsal knihu. Stalo se to včera večer. Posledních pár řádek, co chyběly v deníku Anni Tieblerové jsem doklepal, celé si to přečetl a odeslal k posouzení panu nakladateli. Čekali byste možná euforii, jásot, nebo aspoň úlevu, ale řeknu vám, jsou to prapodivné pocity:
